Ciudad de México je jedním z největších měst na světě. Současné odhady počtu obyvatel se pohybyjí okolo 25 milionů obyvatel. Nikdo však není schopen odhadnout přesný počet lidí v příměstských částech, kde žije nejchudší vrstva.
Ve městě žije přibližně polovina lidí pod hranicí chudoby. Minimální mzda, kterou dle oficiálních statistik vydělává přibližně 60% lidí, zde činí zhruba 2 800 Kč měsíčně. Na druhém konci společenského žebříčku se pak nachází nejbohatší muž světa, mediální magnát Carlos Slim Helu.
Mexiko je zemí s obrovským nerostným bohatstvím,přesto je většina obyvatel této země Organizací spojených národů klasfikována jako chudá, tedy bez nároku na důstojné životní podmínky. Městská předměstí trpí neodstatkem pitné vody, vysokou kriminalitou a neúnosnou kvalitou ovzduší. Člověka tedy napadá otázka: „Jak to?“ Odpověď na otázku je v podstatě vždy stejná. V Mexiku, podobně jako v ostatních zemích Latinské Ameriky, v podstatě již od dob španělské kolonizace, existuje vláda jisté elity vysoce postavených politiků, ekonomů atd., kteří řídí zemi. Tento okruh lidí je pro normální smrtelníky naprosto uzavřen a není tak možné, aby se někdo z ulice dostal k moci. Důležité pozice v zemi se dědí v rámci rodin a pro vládnoucí elitu tak v podstatěneexistuje žádná konkurence. Co z toho plyne? Že většina peněz, které země vydělá, se následně rozdělí mezi 5% populace, jejíž děti studují školy za desítky tisíc dolarů a jezdí po ulích v luxusních vozech, přičemž zbytek lidí nemá pomalu co jíst. Dalším problémem je v tomto ohledu je absence občanské společnosti, která by na tuto situaci adekvátně reagovala. Lidé zkrátka tu radši„drží hubu a krok“ a všímají si svého, než aby se snažili něco změnit...
Ve městě žije přibližně polovina lidí pod hranicí chudoby. Minimální mzda, kterou dle oficiálních statistik vydělává přibližně 60% lidí, zde činí zhruba 2 800 Kč měsíčně. Na druhém konci společenského žebříčku se pak nachází nejbohatší muž světa, mediální magnát Carlos Slim Helu.
Mexiko je zemí s obrovským nerostným bohatstvím,přesto je většina obyvatel této země Organizací spojených národů klasfikována jako chudá, tedy bez nároku na důstojné životní podmínky. Městská předměstí trpí neodstatkem pitné vody, vysokou kriminalitou a neúnosnou kvalitou ovzduší. Člověka tedy napadá otázka: „Jak to?“ Odpověď na otázku je v podstatě vždy stejná. V Mexiku, podobně jako v ostatních zemích Latinské Ameriky, v podstatě již od dob španělské kolonizace, existuje vláda jisté elity vysoce postavených politiků, ekonomů atd., kteří řídí zemi. Tento okruh lidí je pro normální smrtelníky naprosto uzavřen a není tak možné, aby se někdo z ulice dostal k moci. Důležité pozice v zemi se dědí v rámci rodin a pro vládnoucí elitu tak v podstatěneexistuje žádná konkurence. Co z toho plyne? Že většina peněz, které země vydělá, se následně rozdělí mezi 5% populace, jejíž děti studují školy za desítky tisíc dolarů a jezdí po ulích v luxusních vozech, přičemž zbytek lidí nemá pomalu co jíst. Dalším problémem je v tomto ohledu je absence občanské společnosti, která by na tuto situaci adekvátně reagovala. Lidé zkrátka tu radši„drží hubu a krok“ a všímají si svého, než aby se snažili něco změnit...
Žádné komentáře:
Okomentovat